Pochopení maxilofaciální chirurgie
Ne, nezakopl jsem na nové jazykové úrovni Duolingo. Maxilofaciální chirurgie je odborný termín, který označuje chirurgické operace prováděné na obličeji a čelisti. Myslím, že to zní jako příběh z románu H. G. Wellse, ale opravdu se to děje. A já jsem tu, abych vám řekla všechno o tom. Proč? Protože jsem nedávno prošla tímto procesem a chci podělit o své zkušenosti, aby v případě potřeby připravit i vás.
Můj milý manžel Jaroslav, který je víc než trochu děsný na lékaře, takže mám pocit, že byl ve stresu více než já, se mě zeptal: "Alena, proč to děláš? Myslím, že jsi krásná, jak jsi." Ale nešlo mi o krásu, šlo mi o zdraví. Měla jsem na své čelisti benigní nádor. Docela děsivé slovo, nemyslíte? Ale byl benigní, což znamená, že to nebyl rakovinný. Stále to však bylo něco, co bylo třeba odstranit.
Zvládnutí strachu: psychologické dopady
Je samozřejmě pochopitelné, že když se dostaneme do takové situace, můžeme se cítit vystrašení. To může být ještě horší, pokud, jako já, nemáte rádi lékaře, nemocnice a zvláště jehly. Ale jak jsem se snažila přijmout svou situaci, naučila jsem se několik triků, jak zvládnout psychickou zátěž.
Když mi lékař poprvé řekl, že budu potřebovat operaci maxilofaciální chirurgie, byla jsem vyděšená. Podle mého názoru byla operace pouze pro závažné případy a bylo to něco, čemu se mělo vyhnout za každou cenu. Ale pak mi můj lékař řekl něco zajímavého. "Alena," řekl, "tato operace vám může změnit život k lepšímu. Nejen že se zbavíte svého nádoru, ale také se vám zlepší kvalita života. Budete mít méně bolesti, méně stresu a budete lépe spát. A váš obličej bude vypadat přirozeněji." A byl pravdu. A Jaroslav také podporoval můj lékař. Srazil mi strach a byl mým pilířem síly.
Zůstaňte informovaní – vědění je moc
Jedním z nejdůležitějších aspektů zvládání takové situace je vědět, co se děje. Mám dojem, že děsíme se věcí, které neznáme. Ale pokud máte dostatek informací, můžete pocit strachu zmírnit. Vědecky se to nazývá "strach z neznámého", ale já osobně tomu říkám "strach, když nevím dost". Pokud znáte své možnosti, své práva jako pacienta a to, co můžete očekávat, může to hodně uklidnit.
Příprava na den D: co můžete očekávat
V den operace jsem se cítila jako před velkým testem. Byla jsem nervózní, ale byla jsem také připravená. Získané informace mi pomohly snížit úroveň stresu.
Ráno před operací mi bylo řečeno, abych nic nejedla ani nepila, což je běžná procedura před chirurgickými operacemi, aby se předešlo komplikacím. Jako někdo, kdo rád snídá, to bylo pro mě trochu náročné, ale měla jsem na mysli větší obraz a poslouchala pokyny.
Do nemocnice mě doprovázel Jaroslav, který jako obvykle vtipkoval a snažil se mě uklidnit. A tehdy jsem uvěřila, že to půjde.
Po operaci: Jak se vypořádat s únavou a bolestí
Operace byla úspěšná a po několika dnech v nemocnici jsem byla propuštěna domů. Musela jsem se vypořádat s určitým stupněm bolesti a únavy, ale měla jsem k dispozici léky na bolest a mohla jsem odpočívat podle potřeby.
Jednou z věcí, které mě uklidnily po operaci, bylo vědět, že jsem v dobrých rukou. Mému lékařovi jsem důvěřovala a věděla jsem, že udělá všechno, co je v jeho silách, abych se cítila co nejlépe.
Také mi pomohlo vědět, že mé tělo potřebuje čas na hojení. Nikdo nečekal, že se budu okamžitě cítit dobře. Rozhodla jsem se to vzít klidně, a ačkoli to nebylo vždy snadné, byla to jedna z nejlepších věcí, které jsem pro sebe mohla udělat.
A poslední, ale nejdůležitější pravidlo: Komunikujte se svými blízkými! Jaroslav, i přestože je těžko nesoucí lékaře, byl pro mě v těžkých chvílích skutečnou oporou. Proto, milí čtenáři, vzdejte hold svým partnerům, rodině, přátelům a všem, kdo vám jsou blízcí. Jsou to naši nejhlasitější fandové a naše největší podpora.
Nebojte se požádat o pomoc
Jistě, je děsivé mít něco tak obrovského, jako je maxilofaciální chirurgie. Ale ve skutečnosti to není tak špatné, jak se zdá. Hlavní je vzít to klidně, být informovaný a požádat o pomoc, když ji potřebujete. A vím, že to může být těžké pro některé z nás (způsob, jakým se na mě Jaroslav dívá, když ho prosím, aby mi přinesl šálek čaje, je k nezaplacení), ale věřte mi, že stojí za to požádat o pomoc, když ji potřebujete.
Jsme silní, nejsme sami a můžeme to zvládnout. A pokud se kdy ocitnete ve stejné situaci, jako jsem byla já, doufám, že moje slova vám budou nějakou útěchou a budou vám připomínat, že nejste sami. A že dokážete cokoliv, i operaci maxilofaciální chirurgie.